Prosinec 2012

Týká se NEJEN věcí

27. prosince 2012 v 19:49 | Lilliana |  To hezké - co jsem našla na netu.:-)

"Vždy je zapotřebí méně energie, aby se určitá věc vyňala z místa uložení,
než aby se vrátila zpět na své místo."

A s lidmi je to ještě těžší. Někdy už to prostě nejde, vrátit se, i když se snažíš.







Musím - nemusím - CHCI

27. prosince 2012 v 19:25 | Lilliana |  To hezké - co jsem našla na netu.:-)

"Ke každému MUSÍM existuje NEMUSÍM a je třeba naplňovat CHCI.
CHCI je vnitřní svobodné rozhodnutí.
MUSÍM nám energii bere,
CHCI ji naopak doplňuje."

(Hana Smejtková)

Co se vztahů týče - musejí CHTÍT oba, aby jejich vztah byl krásný.
A také to musejí chtít ve stejný čas... aby nebylo pozdě.








první

27. prosince 2012 v 17:52 | Lilliana |  Otázky

Kladu si ve svém nitru některé otázky... odpovědi nenacházím. Třeba se o to málo pokouším.
Má smysl začít nový život?
V kolika letech může žena ještě vůbec začít ÚPLNĚ nový život??
Kdysi jsem si myslela, že v kterémkoli věku se dá začít znovu... dnes se tak necítím.
Jak a kde začít znovu? A mám na to ještě vůbec síly?
Třeba je to jen o tom, že mám v sobě bolest?

Třeba chce všechno čas. Čas je přece lékem téměř na všechno...


"Luna a láska - když neroste, tak ubývá."



Říkám si proč.

26. prosince 2012 v 19:29 | Lilliana |  Když se ohlédnu

"Láska je větší než příval slov. O lásce se nediskutuje. Láska je." (Exupéry)


Stále můžu mít ale naději a svou víru v lepší zítřek. A zítřek bude už za pár hodin.
Jestli tady zůstanu, nebo zda odejdu... nevím. Jen vím, při pohledu na Měsíc, že naděje umírá jako poslední.
A že zář Luny mi tu naději dává.

NEVADÍ MI, ŽE ZAPADÁ SLUNCE, PROTOŽE VÍM, ŽE VYJDOU HVĚZDY.


Začátek

26. prosince 2012 v 7:06 | Lilliana |  Moje Luna
VÍTEJTE

___________________________________________________________________________________________


"Miřte na Měsíc. To nejhorší, co se vám může stát, je, že přistanete mezi hvězdami!"




...netušila jsem, že se mi zpáteční cestě naskytne takový úžasný pohled. Snažila jsem se na nic nemyslet. Jen vnímat okolní přírodu, Lunu a hvězdu. Vzpomněla jsem si na Malého Prince.-)

Malý Princ "řekl:
"Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět..."
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná...," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu...
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...," řekl malý princ.

Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství...
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"
"Jsem rád, že souhlasíš s mou liškou," pravil."

Takto doslova ne, samozřejmě.-)
Miluju Malého Prince a myslím si, že by si tuto knihu měli lidé přečíst vícekrát. Nelze, aby nás omrzela... jako nás nikdy neomrzí pohled na přírodu, na nebe, byť s jednou hvězdou... na zářící Lunu. Nebo na právě vycházející.-)
Byla to hezká chvíle. Klidná hezká chvíle. Nechtěla jsem jí dát jiné jméno. Nechtěla jsem ji nijak pojmenovat. "Na co myslíš?" Hleděla jsem upřeně na svou Lunu.

Když o tom dodatečně přemýšlím - bylo to krásné... bylo...