Moje Luna

Začátek

26. prosince 2012 v 7:06 | Lilliana
VÍTEJTE

___________________________________________________________________________________________


"Miřte na Měsíc. To nejhorší, co se vám může stát, je, že přistanete mezi hvězdami!"




...netušila jsem, že se mi zpáteční cestě naskytne takový úžasný pohled. Snažila jsem se na nic nemyslet. Jen vnímat okolní přírodu, Lunu a hvězdu. Vzpomněla jsem si na Malého Prince.-)

Malý Princ "řekl:
"Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět..."
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná...," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu...
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...," řekl malý princ.

Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství...
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"
"Jsem rád, že souhlasíš s mou liškou," pravil."

Takto doslova ne, samozřejmě.-)
Miluju Malého Prince a myslím si, že by si tuto knihu měli lidé přečíst vícekrát. Nelze, aby nás omrzela... jako nás nikdy neomrzí pohled na přírodu, na nebe, byť s jednou hvězdou... na zářící Lunu. Nebo na právě vycházející.-)
Byla to hezká chvíle. Klidná hezká chvíle. Nechtěla jsem jí dát jiné jméno. Nechtěla jsem ji nijak pojmenovat. "Na co myslíš?" Hleděla jsem upřeně na svou Lunu.

Když o tom dodatečně přemýšlím - bylo to krásné... bylo...



 
 

Reklama